Kalkulátor koncentrace DNA

Úvod

Kalkulátor koncentrace DNA je nezbytným nástrojem pro molekulární biology, genetiky a laboratorní techniky, kteří potřebují přesně určit koncentraci DNA ve svých vzorcích. Měření koncentrace DNA je základní procedurou v laboratořích molekulární biologie, která slouží jako kritický krok kontroly kvality před pokračováním s aplikacemi, jako je PCR, sekvenování, klonování a další molekulární techniky. Tento kalkulátor využívá spektrofotometrické principy k výpočtu koncentrace DNA na základě UV absorbance při 260 nm (A260), aplikuje standardní konverzní faktor a zohledňuje jakékoli ředění původního vzorku.

Náš uživatelsky přívětivý kalkulátor zjednodušuje proces určování jak koncentrace (ng/μL), tak celkového množství DNA ve vašem vzorku, čímž eliminuje potřebu manuálních výpočtů a snižuje riziko matematických chyb. Ať už připravujete vzorky pro sekvenování nové generace, kvantifikujete plazmidové přípravy nebo hodnotíte výtěžky extrakce genomové DNA, tento nástroj poskytuje rychlé a spolehlivé výsledky na podporu vašeho výzkumu a diagnostických pracovních postupů.

Jak se počítá koncentrace DNA

Základní princip

Výpočet koncentrace DNA se spoléhá na Beer-Lambertův zákon, který uvádí, že absorbance roztoku je přímo úměrná koncentraci absorbující látky v roztoku a délce dráhy světla procházejícího roztokem. Pro dvouvláknovou DNA odpovídá absorbance 1,0 při 260 nm (A260) v cuvetě o délce dráhy 1 cm koncentraci přibližně 50 ng/μL.

Vzorec

Koncentrace DNA se počítá pomocí následujícího vzorce:

$\text{Koncentrace DNA (ng/μL)} = A_{260} \times 50 \times \text{Faktor ředění}$

Kde:

• A260 je absorbance při 260 nm
• 50 je standardní konverzní faktor pro dvouvláknovou DNA (50 ng/μL pro A260 = 1.0)
• Faktor ředění je faktor, kterým bylo původní vzorky ředěno pro měření

Celkové množství DNA ve vzorku lze poté vypočítat pomocí:

$\text{Celková DNA (μg)} = \frac{\text{Koncentrace (ng/μL)} \times \text{Objem (μL)}}{1000}$

Pochopení proměnných

1. Absorbance při 260 nm (A260):

   • Toto je měření toho, kolik UV světla při vlnové délce 260 nm je absorbováno vzorkem DNA
   • Nukleotidy DNA (zejména dusíkaté báze) absorbují UV světlo s maximální absorbancí při 260 nm
   • Čím vyšší je absorbance, tím více DNA je přítomno v roztoku

2. Konverzní faktor (50):

   • Standardní konverzní faktor 50 ng/μL je specifický pro dvouvláknovou DNA
   • Pro jednovláknovou DNA je faktor 33 ng/μL
   • Pro RNA je faktor 40 ng/μL
   • Pro oligonukleotidy se faktor liší v závislosti na sekvenci

3. Faktor ředění:

   • Pokud byl vzorek ředěn před měřením (např. 1 díl vzorku na 9 dílů pufru = faktor ředění 10)
   • Vypočítá se jako: (Objem vzorku + Objem ředidla) ÷ Objem vzorku
   • Používá se k určení koncentrace v původním, neředěném vzorku

4. Objem:

   • Celkový objem vašeho roztoku DNA v mikrolitrech (μL)
   • Používá se k výpočtu celkového množství DNA ve vzorku

Jak používat tento kalkulátor

Postupujte podle těchto kroků, abyste přesně určili koncentraci DNA:

1. Připravte svůj vzorek:

   • Ujistěte se, že je váš vzorek DNA správně rozpuštěn a promíchán
   • Pokud je očekávaná koncentrace vysoká, připravte ředění, abyste zajistili, že měření spadá do lineárního rozsahu (typicky A260 mezi 0.1 a 1.0)

2. Změřte absorbanci:

   • Použijte spektrofotometr nebo nanodrop zařízení k měření absorbance při 260 nm
   • Také změřte absorbanci při 280 nm pro posouzení čistoty (poměr A260/A280)
   • Použijte stejný pufr, který byl použit k rozpuštění/ředění vaší DNA, jako referenci pro prázdný vzorek

3. Zadejte hodnoty do kalkulátoru:

   • Zadejte naměřenou hodnotu A260 do pole "Absorbance při 260 nm"
   • Zadejte celkový objem vašeho roztoku DNA v mikrolitrech
   • Zadejte faktor ředění (použijte 1, pokud nedošlo k ředění)

4. Interpretace výsledků:

   • Kalkulátor zobrazí koncentraci DNA v ng/μL
   • Celkové množství DNA ve vzorku bude zobrazeno v μg
   • Použijte tyto hodnoty k určení vhodného objemu potřebného pro následné aplikace

5. Posouzení čistoty DNA (pokud byla změřena A280):

   • Poměr A260/A280 přibližně 1.8 naznačuje čistou DNA
   • Nižší poměry mohou naznačovat kontaminaci proteiny
   • Vyšší poměry mohou naznačovat kontaminaci RNA

Případové studie

Měření koncentrace DNA je zásadní v mnoha aplikacích molekulární biologie a biotechnologie:

Molekulární klonování

Před ligací fragmentů DNA do vektorů umožňuje znalost přesné koncentrace výzkumníkům vypočítat optimální poměr insertu k vektoru, což maximalizuje účinnost transformace. Například poměr 3:1 mezi insertem a vektorem často poskytuje nejlepší výsledky, což vyžaduje přesné měření koncentrace obou komponentů.

PCR a qPCR

PCR reakce obvykle vyžadují 1-10 ng DNA jako šablony pro optimální amplifikaci. Příliš málo DNA může vést k selhání amplifikace, zatímco příliš mnoho může inhibovat reakci. Pro kvantitativní PCR (qPCR) je potřebná ještě přesnější kvantifikace DNA, aby se zajistily přesné standardní křivky a spolehlivá kvantifikace.

Sekvenování nové generace (NGS)

Protokoly přípravy knihoven NGS specifikují přesné množství DNA vstupu, často v rozmezí 1-500 ng v závislosti na platformě a aplikaci. Přesné měření koncentrace je nezbytné pro úspěšnou přípravu knihoven a vyvážené zastoupení vzorků v multiplexovaných sekvenčních bězích.

Transfekční experimenty

Při zavádění DNA do eukaryotických buněk se optimální množství DNA liší podle typu buněk a metody transfekce. Obvykle se používá 0.5-5 μg plazmidové DNA na dobře v 6-well formátu, což vyžaduje přesné měření koncentrace pro standardizaci experimentů.

Forenzní analýza DNA

V forenzních aplikacích jsou vzorky DNA často omezené a cenné. Přesná kvantifikace umožňuje forenzním vědcům určit, zda je přítomno dostatečné množství DNA pro profilaci, a standardizovat množství DNA použité v následných analýzách.

Trávení restrikčními enzymy

Restrikční enzymy mají specifické aktivity definované na μg DNA. Znalost přesné koncentrace DNA umožňuje správné poměry enzymu k DNA, což zajišťuje úplné trávení bez staré aktivity (nespecifické štěpení).

Alternativy k spektrofotometrickému měření

I když je UV spektrofotometrie nejběžnější metodou kvantifikace DNA, existuje několik alternativ:

1. Fluorometrické metody:

   • Fluorescenční barviva jako PicoGreen, Qubit a SYBR Green se specificky vážou na dvouvláknovou DNA
   • Citlivější než spektrofotometrie (mohou detekovat až 25 pg/mL)
   • Méně ovlivněny kontaminanty jako proteiny, RNA nebo volné nukleotidy
   • Vyžaduje fluorometr a specifické reagencie

2. Agarozová gelová elektroforéza:

   • DNA může být kvantifikována porovnáním intenzity pásu se standardy známé koncentrace
   • Poskytuje informace o velikosti a integritě DNA současně
   • Méně přesná než spektrofotometrické nebo fluorometrické metody
   • Časově náročná, ale užitečná pro vizuální potvrzení

3. Real-Time PCR:

   • Vysoce citlivá metoda pro kvantifikaci specifických DNA sekvencí
   • Může detekovat extrémně nízké koncentrace (až několik kopií)
   • Vyžaduje specifické primery a složitější vybavení
   • Používá se, když je třeba kvantifikace specifických sekvencí

4. Digitální PCR:

   • Absolutní kvantifikace bez standardních křivek
   • Extrémně přesná pro cíle s nízkou abundancí
   • Drahá a vyžaduje specializované vybavení
   • Používá se pro detekci vzácných mutací a analýzu variace počtu kopií

Historie měření koncentrace DNA

Schopnost přesně měřit koncentraci DNA se významně vyvinula spolu s pokroky v molekulární biologii:

Rané metody (1950-1960)

Po objevu struktury DNA Watsonem a Crickem v roce 1953 začali vědci vyvíjet metody pro izolaci a kvantifikaci DNA. Rané přístupy se spoléhali na kolorimetrické testy, jako je reakce s diphenylaminem, která při reakci s deoxyribózovými cukry v DNA produkovala modrou barvu. Tyto metody byly relativně necitlivé a náchylné k interferencím.

Éra spektrofotometrie (1970)

Aplikace UV spektrofotometrie na kvantifikaci nukleových kyselin se stala běžnou v 70. letech. Vědci objevili, že DNA absorbuje UV světlo s maximem při 260 nm a že vztah mezi absorbancí a koncentrací byl lineární v určitém rozsahu. Standardní konverzní faktor 50 ng/μL pro dvouvláknovou DNA při A260 = 1.0 byl stanoven během tohoto období.

Revoluce fluorometrie (1980-1990)

Vývoj fluorescenčních barviv specifických pro DNA v 80. a 90. letech revolucionalizoval kvantifikaci DNA, zejména pro zředěné vzorky. Barviva Hoechst a později PicoGreen umožnila mnohem citlivější detekci, než bylo možné se spektrofotometrií. Tyto metody se staly obzvláště důležité s příchodem PCR, která často vyžadovala přesnou kvantifikaci minut DNA.

Moderní éra (2000-současnost)

Zavedení mikroobjemových spektrofotometrů, jako je NanoDrop, na počátku 2000. let transformovalo rutinní kvantifikaci DNA tím, že vyžadovalo pouze 0.5-2 μL vzorku. Tato technologie eliminovala potřebu ředění a cuvet, což činilo proces rychlejším a pohodlnějším.

Dnes pokročilé techniky, jako je digitální PCR a sekvenování nové generace, posunuly hranice kvantifikace DNA ještě dále, což umožňuje absolutní kvantifikaci specifických sekvencí a detekci jednotlivých molekul. Nicméně základní spektrofotometrický princip, který byl stanoven před desetiletími, zůstává páteří rutinního měření koncentrace DNA v laboratořích po celém světě.

Praktické příklady

Pojďme projít některé praktické příklady výpočtů koncentrace DNA:

Příklad 1: Standardní příprava plazmidu

Výzkumník vyčistil plazmid a získal následující měření:

• A260 čtení: 0.75
• Ředění: 1:10 (faktor ředění = 10)
• Objem roztoku DNA: 50 μL

Výpočet:

• Koncentrace = 0.75 × 50 × 10 = 375 ng/μL
• Celková DNA = (375 × 50) ÷ 1000 = 18.75 μg

Příklad 2: Extrakce genomové DNA

Po extrakci genomové DNA z krve:

• A260 čtení: 0.15
• Žádné ředění (faktor ředění = 1)
• Objem roztoku DNA: 200 μL

Výpočet:

• Koncentrace = 0.15 × 50 × 1 = 7.5 ng/μL
• Celková DNA = (7.5 × 200) ÷ 1000 = 1.5 μg

Příklad 3: Příprava DNA pro sekvenování

Protokol pro sekvenování vyžaduje přesně 500 ng DNA:

• Koncentrace DNA: 125 ng/μL
• Požadované množství: 500 ng

Potřebný objem = 500 ÷ 125 = 4 μL roztoku DNA

Příklady kódu

Zde jsou příklady, jak vypočítat koncentraci DNA v různých programovacích jazycích:

1' Excel vzorec pro koncentraci DNA
2=A260*50*Faktor_ředění
3
4' Excel vzorec pro celkové množství DNA v μg
5=(A260*50*Faktor_ředění*Objem)/1000
6
7' Příklad v buňce s A260=0.5, Faktor_ředění=2, Objem=100
8=0.5*50*2*100/1000
9' Výsledek: 5 μg
10

1def calculate_dna_concentration(absorbance, dilution_factor=1):
2    """
3    Vypočítá koncentraci DNA v ng/μL
4    
5    Parametry:
6    absorbance (float): Absorbance při 260 nm
7    dilution_factor (float): Faktor ředění vzorku
8    
9    Návrat:
10    float: Koncentrace DNA v ng/μL
11    """
12    return absorbance * 50 * dilution_factor
13
14def calculate_total_dna(concentration, volume_ul):
15    """
16    Vypočítá celkové množství DNA v μg
17    
18    Parametry:
19    concentration (float): Koncentrace DNA v ng/μL
20    volume_ul (float): Objem roztoku DNA v μL
21    
22    Návrat:
23    float: Celkové množství DNA v μg
24    """
25    return (concentration * volume_ul) / 1000
26
27# Příklad použití
28absorbance = 0.8
29dilution_factor = 5
30volume = 75
31
32concentration = calculate_dna_concentration(absorbance, dilution_factor)
33total_dna = calculate_total_dna(concentration, volume)
34
35print(f"Koncentrace DNA: {concentration:.2f} ng/μL")
36print(f"Celková DNA: {total_dna:.2f} μg")
37

1function calculateDNAConcentration(absorbance, dilutionFactor = 1) {
2  // Vrací koncentraci DNA v ng/μL
3  return absorbance * 50 * dilutionFactor;
4}
5
6function calculateTotalDNA(concentration, volumeUL) {
7  // Vrací celkové množství DNA v μg
8  return (concentration * volumeUL) / 1000;
9}
10
11// Příklad použití
12const absorbance = 0.65;
13const dilutionFactor = 2;
14const volume = 100;
15
16const concentration = calculateDNAConcentration(absorbance, dilutionFactor);
17const totalDNA = calculateTotalDNA(concentration, volume);
18
19console.log(`Koncentrace DNA: ${concentration.toFixed(2)} ng/μL`);
20console.log(`Celková DNA: ${totalDNA.toFixed(2)} μg`);
21

1public class DNACalculator {
2    /**
3     * Vypočítá koncentraci DNA v ng/μL
4     * 
5     * @param absorbance Absorbance při 260 nm
6     * @param dilutionFactor Faktor ředění vzorku
7     * @return Koncentrace DNA v ng/μL
8     */
9    public static double calculateDNAConcentration(double absorbance, double dilutionFactor) {
10        return absorbance * 50 * dilutionFactor;
11    }
12    
13    /**
14     * Vypočítá celkové množství DNA v μg
15     * 
16     * @param concentration Koncentrace DNA v ng/μL
17     * @param volumeUL Objem roztoku DNA v μL
18     * @return Celkové množství DNA v μg
19     */
20    public static double calculateTotalDNA(double concentration, double volumeUL) {
21        return (concentration * volumeUL) / 1000;
22    }
23    
24    public static void main(String[] args) {
25        double absorbance = 0.42;
26        double dilutionFactor = 3;
27        double volume = 150;
28        
29        double concentration = calculateDNAConcentration(absorbance, dilutionFactor);
30        double totalDNA = calculateTotalDNA(concentration, volume);
31        
32        System.out.printf("Koncentrace DNA: %.2f ng/μL%n", concentration);
33        System.out.printf("Celková DNA: %.2f μg%n", totalDNA);
34    }
35}
36

1# R funkce pro výpočet koncentrace DNA
2
3calculate_dna_concentration <- function(absorbance, dilution_factor = 1) {
4  # Vrací koncentraci DNA v ng/μL
5  return(absorbance * 50 * dilution_factor)
6}
7
8calculate_total_dna <- function(concentration, volume_ul) {
9  # Vrací celkové množství DNA v μg
10  return((concentration * volume_ul) / 1000)
11}
12
13# Příklad použití
14absorbance <- 0.35
15dilution_factor <- 4
16volume <- 200
17
18concentration <- calculate_dna_concentration(absorbance, dilution_factor)
19total_dna <- calculate_total_dna(concentration, volume)
20
21cat(sprintf("Koncentrace DNA: %.2f ng/μL\n", concentration))
22cat(sprintf("Celková DNA: %.2f μg\n", total_dna))
23

Často kladené otázky

Jaký je rozdíl mezi koncentrací DNA a čistotou DNA?

Koncentrace DNA se týká množství DNA přítomného v roztoku, obvykle měřeného v ng/μL nebo μg/mL. Říká vám, kolik DNA máte, ale neudává její kvalitu. Čistota DNA posuzuje přítomnost kontaminantů ve vašem vzorku DNA, obvykle měřená absorbčními poměry, jako je A260/A280 (pro kontaminaci proteiny) a A260/A230 (pro kontaminaci organickými sloučeninami). Čistá DNA obvykle má poměr A260/A280 přibližně 1.8 a poměr A260/A230 2.0-2.2.

Proč je konverzní faktor jiný pro DNA, RNA a proteiny?

Konverzní faktory se liší, protože každá biomolekula má jedinečný koeficient extinkce (schopnost absorbovat světlo) kvůli svým různým chemickým složením. Dvouvláknová DNA má konverzní faktor 50 ng/μL při A260=1.0, zatímco jednovláknová DNA je 33 ng/μL, RNA je 40 ng/μL a proteiny (měřené při 280 nm) se velmi liší, ale průměrně se pohybují kolem 1 mg/mL při A280=1.0. Tyto rozdíly vyplývají z různých složení nukleotidů nebo aminokyselin a jejich příslušných absorbčních vlastností.

Jak přesné je spektrofotometrické kvantifikace DNA?

Spektrofotometrické kvantifikace DNA je obecně přesné v rámci lineárního rozsahu (typicky A260 mezi 0.1 a 1.0), s přesností přibližně ±3-5%. Přesnost však klesá při velmi nízkých koncentracích (pod 5 ng/μL) a může být ovlivněna kontaminanty, jako jsou proteiny, RNA, volné nukleotidy nebo určité pufry. Pro vysoce přesná měření zředěných vzorků nebo když je vyžadována vysoká čistota, se doporučují fluorometrické metody, jako je Qubit nebo PicoGreen, protože jsou specifičtější pro dvouvláknovou DNA.

Jak interpretovat poměr A260/A280?

Poměr A260/A280 ukazuje čistotu vašeho vzorku DNA vzhledem k kontaminaci proteiny:

• Poměr přibližně 1.8 je obecně považován za "čistý" pro DNA
• Poměry pod 1.8 naznačují kontaminaci proteiny
• Poměry nad 2.0 mohou naznačovat kontaminaci RNA
• pH a iontová síla roztoku mohou také ovlivnit tento poměr

I když je užitečný jako kontrola kvality, poměr A260/A280 nezaručuje funkční DNA, protože jiné kontaminanty nebo degradace DNA nemusí tento poměr ovlivnit.

Mohu měřit koncentraci DNA v barevných roztocích?

Měření koncentrace DNA v barevných roztocích pomocí spektrofotometrie může být problematické, protože barva může absorbovat na nebo blízko 260 nm, což ovlivňuje měření DNA. V takových případech:

1. Proveďte skenování vlnové délky (220-320 nm) pro kontrolu abnormálních absorbčních vzorců
2. Použijte fluorometrickou metodu, jako je Qubit, která je méně ovlivněna barvou vzorku
3. Dále purifikujte DNA pro odstranění barevných sloučenin
4. Aplikujte matematické korekce, pokud je znám absorbční spektrum rušivé sloučeniny

Jaký je minimální objem potřebný pro měření koncentrace DNA?

Minimální objem závisí na použitém přístroji:

• Tradiční spektrofotometry s cuvetami obvykle vyžadují 50-100 μL
• Mikroobjemové spektrofotometry jako NanoDrop potřebují pouze 0.5-2 μL
• Fluorometrické metody obvykle vyžadují 1-20 μL vzorku plus objem reagencie
• Mikroplate čtečky obvykle používají 100-200 μL na dobře

Mikroobjemové spektrofotometry revolucionalizovaly kvantifikaci DNA tím, že umožnily měření cenných vzorků s minimálními požadavky na objem.

Jak vypočítám faktor ředění?

Faktor ředění se vypočítá jako:

$\text{Faktor ředění} = \frac{\text{Celkový objem (Vzorek + ředidlo)}}{\text{Objem vzorku}}$

Například:

• Pokud přidáte 1 μL DNA do 99 μL pufru, faktor ředění je 100
• Pokud přidáte 5 μL DNA do 45 μL pufru, faktor ředění je 10
• Pokud použijete neředěnou DNA, faktor ředění je 1

Vždy použijte stejný pufr pro ředění, jaký byl použit k vyprázdnění spektrofotometru.

Jak převést mezi různými jednotkami koncentrace?

Běžné převody jednotek koncentrace DNA:

• 1 ng/μL = 1 μg/mL
• 1 μg/mL = 0.001 mg/mL
• 1 ng/μL = 1000 pg/μL
• 1 μM DNA fragmentu o délce 1000 bp ≈ 660 ng/μL

Pro převod z hmotnostní koncentrace (ng/μL) na molární koncentraci (nM) pro fragment DNA:

$\text{Koncentrace (nM)} = \frac{\text{Koncentrace (ng/μL)} \times 10^6}{\text{Délka DNA (bp)} \times 660}$

Co může způsobit nepřesné měření koncentrace DNA?

Několik faktorů může vést k nepřesným měřením koncentrace DNA:

1. Kontaminace: Proteiny, fenol, guanidin nebo jiné extrakční činidla mohou ovlivnit absorbanci
2. Bubliny: Vzduchové bubliny v dráze světla mohou způsobit chybné měření
3. Degradace DNA: Fragmentovaná DNA může mít změněné absorbční vlastnosti
4. Nesprávné vyprázdnění: Použití jiného pufru pro vyprázdnění než jaký byl použit k rozpuštění DNA
5. Nehomogenní roztok: Nedostatečně promíchané roztoky DNA dávají nekonzistentní měření
6. Kalibrace přístroje: Nekalibrované nebo špinavé spektrofotometry produkují n spolehlivé výsledky
7. Měření mimo lineární rozsah: Velmi vysoké nebo velmi nízké hodnoty absorbance nemusí být přesné

Mohu tento kalkulátor použít pro koncentraci RNA?

I když je tento kalkulátor optimalizován pro dvouvláknovou DNA (používající konverzní faktor 50 ng/μL), můžete jej přizpůsobit pro RNA tak, že:

1. Změříte A260 jako obvykle
2. Vynásobíte 40 místo 50 (specifický konverzní faktor pro RNA)
3. Aplikujete příslušný faktor ředění

Vzorec pro RNA by byl: $\text{Koncentrace RNA (ng/μL)} = A_{260} \times 40 \times \text{Faktor ředění}$

Odkazy

1. Gallagher, S. R., & Desjardins, P. R. (2006). Kvantifikace DNA a RNA s absorpční a fluorescenční spektroskopií. Current Protocols in Molecular Biology, 76(1), A-3D.

2. Sambrook, J., & Russell, D. W. (2001). Molekulární klonování: laboratorní příručka (3. vydání). Cold Spring Harbor Laboratory Press.

3. Manchester, K. L. (1995). Hodnota poměrů A260/A280 pro měření čistoty nukleových kyselin. BioTechniques, 19(2), 208-210.

4. Wilfinger, W. W., Mackey, K., & Chomczynski, P. (1997). Účinek pH a iontové síly na spektrofotometrické hodnocení čistoty nukleových kyselin. BioTechniques, 22(3), 474-481.

5. Desjardins, P., & Conklin, D. (2010). NanoDrop mikroobjemová kvantifikace nukleových kyselin. Journal of Visualized Experiments, (45), e2565.

6. Nakayama, Y., Yamaguchi, H., Einaga, N., & Esumi, M. (2016). Úskalí kvantifikace DNA pomocí fluorescenčních barviv vázajících se na DNA a navrhovaná řešení. PLOS ONE, 11(3), e0150528.

7. Thermo Fisher Scientific. (2010). Hodnocení čistoty nukleových kyselin. T042-Technical Bulletin.

8. Huberman, J. A. (1995). Důležitost měření absorbance nukleových kyselin při 240 nm, stejně jako při 260 a 280 nm. BioTechniques, 18(4), 636.

9. Warburg, O., & Christian, W. (1942). Izolace a krystalizace enolázy. Biochemische Zeitschrift, 310, 384-421.

10. Glasel, J. A. (1995). Platnost čistot nukleových kyselin monitorovaných poměry 260nm/280nm absorbance. BioTechniques, 18(1), 62-63.

Připraveni vypočítat svou koncentraci DNA? Použijte náš kalkulátor výše, abyste okamžitě získali přesné výsledky. Jednoduše zadejte své čtení absorbance, objem a faktor ředění, abyste určili jak koncentraci, tak celkové množství DNA ve vašem vzorku.